S Croozerem okolo Neziderského jezera

Je pár měsíců po návratu z naší mini expedičky Dunaj II a už začínáme plánovat, kam vyrazíme příště. Sedím s dětmi na mapou a v úvahu přicházejí různé varianty – „dorazit“ Dunaj až do Vídně nebo vydat se na sever Čech a dále směr Německo po Labské cyklostezce? Nakonec se rozhodujeme pro jezero, které leží v rakouské spolkové zemi Burgenland a v západním Maďarsku. Ano, uhodli jste správně, naše cesta povede okolo Neziderského jezera.

Náš pětitisícový Croozer

(nejedná se o hodnotu v korunách, ale o najeté kilometry s naším Kubíkem)

se tentokrát uplatní jako nákladní.

Po pěti hodinách jízdy parkujeme auto na severu jezera v městečku Neusiedl am See, nabalíme croozer všemi věcmi na 5 dní a vyrážíme za dobrodružstvím. Počasí je více než super, sluníčko, teplo, na kola možná až moc, ale koupání na dosah.

Tak už žádné zdržování a jedeme …

Opouštíme Neusiedl am See, sledujeme značení B10, míjíme městečko Weiden a podél travnaté stepy dojedeme do Podersdorfu. Podél promenády jedna dětská atrakce vedle druhé, máme štěstí, narážíme na „Familienfest“, zamykáme kola a děti jdou řádit. Přinášejí si spousty odměn a dárků.

Po více než hodince opouštíme Podersdorf, zajíždíme k majáku, uděláme pár fotek a pokračujeme do Illmitzu, městečka našeho prvního přespání. Po XX kilometrech jsou děti v pohodě a večer vyrážíme na obhlídku městečka, děti fascinují ty spousty čápů na komínech, na náměstí ochutnáváme léčivou vodu a končíme v cukrárně na zmrzlině.

Druhý den pokračujeme přes Apetlon a Pamhagen k rakousko – maďarským hranicím. Počasí od rána vypadá na bouřku, Kubík řeší, kam se schováme, pokud začne. Říkám „nezačne“. Schovat by se vážně nebylo kam. Přejíždíme do Maďarska, nikde nikdo, pusto prázdno. Jedeme svižně, abychom dešti ujeli. Povedlo se. Na dvě hodinky dáváme pausu v termálních lázních a do Balfu nás čeká 15 km.

Apartmán máme zamluvený na kopci, to už ale částečně i tlačíme. Kubíkovi se po 43 km trochu motají nohy, ale statečně bojuje. Po večeři však děti elán neopouští a dovádějí do tmy na hřišti. Já jdu okouknout okolí, kde by se dala ráno koupit snídaně, ale nikde nic … Tak musíme použít železné zásoby z domova.

Třetí den je nejnáročnější, jede se hodně po silnici a krajinka se pěkně vlní. Trochu mě zmátlo značení, navigace stávkuje, sice pořád jedeme (s větrem proti), ale jestli máte ten správný směr, jistá si nejsem. Až těsně před Fertörákosem zjišťujeme, že jsme zvolili správnou cestu. Hurá! Na náměstí dáváme krátkou pauzu a pokračujeme k hranicím.

Najíždíme opět na cyklostezku a cesta je o mnoho příjemnější. Z kopce se svezeme do Mörbische. Děti mají slíbené koupaliště, asi nejhezčí, co jsme během několika dní navštívili – tobogány,bazény, trampolína i horolezecká stěna na jezeře. Zůstáváme do odpoledne, do Oggau nás čeká už jen pár kilometrů.

Čtvrtý den pokračujeme přes Rust, Oggau zpět do Neusiedl am See. V Oggau máme pauzu na koupališti, ale tentokrát jsme zde sami, je zataženo, vítr, začíná krápat. Děti vyzkouší všechny tobotány a jiné atrakce, chvilku si začutáme na hřišti a vyrážíme dále. Míjíme spousty vinic, cesta se nám párkrát zhoupne a odpoledne dojíždíme k autu, škoda, že jsme již u cíle. Strávili jsme zde hezké 4 dny. Tachometr ukazuje 173 km.

Na pátý den máme v plánu přejet na dva dny na podunajskou stezku. Počasí je ale pořád krásné, ještě jednou jedeme jeden z nejhezčích úseků k majáku do Podersdorfu a zpět. Teprve pak nakládáme kola a croozer do auta a míříme směr Linz. K večeru přijíždíme do vesničky Rodl. Děti již pension Rodlhof znají z minulých let, jsou šťastné, že tentokrát mají káry jen pro sebe. Zde ještě dáme dvě pohodové trasy kolem Dunaje, najedeme 76 km a návrat domů je nevyhnutelný.

Děti se již v autě ptají, kam vyrazíme příště???

Putování okolo jezera nadchne nejen pohodové cyklisty, ale i milovníky přírody, malých městeček, příjemných kaváren, výborného koupání v jezeře či na koupalištích. Na atmosféru vinařských vesniček nesmím při výčtu pozitiv také zapomenout.

Monika Fialová

Monika.fialova@centrum.cz